Když my lidé něco potřebujeme, jdeme do obchodu, vybereme si to, zaplatíme a dál už nad ničím nepřemýšlíme. Proč bychom také měli ztrácet čas úvahami o tom, jak vzniklo to, co jsme si pořídili, proč bychom si měli lámat hlavu nad tím, jak je možné, že nám to vůbec někdo dokázal vytvořit? Bereme prostě jako skutečnost, že máme takové výrobky, jaké máme, a tím to pro nás končí.

Pro nás, spotřebitele, ano. Ale pro ty, kdo něco podobného vyrábějí, ne. Ti, kdo se kovovýrobou živí, musí přemýšlet nad tím, jak by vytvořili to, co se dá následně používat a prodat. A musí pochopitelně myslet nejen na to, jak sehnat materiál a který vlastně zvolit, ale i na to, s pomocí jakých nástrojů, strojů a přístrojů by se to vyrobilo nejdokonaleji a nejefektivněji.

A tak ti, kdo pracují s kovy, obvykle vědí, k čemu by jim mohl být třeba výstružník stavitelný. Vědí to, protože kdyby to nevěděli, neměli by ani potuchy o možnosti využití něčeho takového. A tím pádem by možná nepřišli na to, jak něco kovové vyrobit. A kdyby to nevěděli, nevyrobili by to a zákazníkům by to pak chybělo.

A k čemu že zmíněný výstružník máme? K němu je něco takové vůbec dobré?

Ti, do jsou v obraze, vědí, že jsou takové nástroje vlastně nezbytné při dokončovacích pracích v kovovýrobě. A to tehdy, když je potřeba zhotovovat v rozdělaných kovových výrobcích otvory. Což je pochopitelně potřeba často.

Takovým stavitelným výstružníkem se dají vystružovat skutečně kvalitní otvory splňující všechny požadované parametry. Dají se tak precizně zpracovávat díry všech druhů, a to podle růzměrů takového náčiní. I díky výstružníkům máme tedy my lidé to, co máme. A co bychom jinak nejspíše neměli, protože zkuste si dělat díry do železa! Neuspějete s žádným jiným nástrojem. Nebozez vám neprokáže žádnou službu a holýma rukama to také nezvládnete. To totiž není, jako když si myš vyhrabává díru v zemi.